Projekt autismus - Život s autismem

Život s autismem

Nebuďme lhostejní

Lidí s autismem stále přibývá. Přesto se o této závažné vývojové poruše na veřejnosti příliš nemluví. Nadace VIGO to chce změnit.

Chceme ukázat, že stojí za to pokoušet se zlepšovat situaci osob s autismem a pomáhat jim prožít co nejklidnější a nejplnohodnotnější život.

Jak autisté vnímají svět

V rámci našich výukových programů na školách chceme dětem zprostředkovat zkušenost, kterou mají autisté. Každodenní situace, pro nás zdánlivě banální vjemy, to vše může na osobu s autismem působit velmi silně. Prožít si alespoň pár minut v jejich kůži pomáhá přiblížit se jejich světu.

Rádi bychom, aby se mladí lidé velmi interaktivním způsobem seznámili s autismem a aby se o tento „zážitek“ podělili doma s rodiči a známými tak, aby se řetězovou reakcí dalo vše do pohybu a o autismu se tak dozvěděla spousta dalších lidí.

Zkuste si představit, že vám v hlavě zní hrozný zvuk a vy přitom musíte říct učiteli například text státní hymny. Zvládnete to? Dovedete si vůbec představit, jaké to je slyšet třeba konstantně nepříjemný zvuk a soustředit se při něm na výpočet matematické rovnice?

Z následujících videí je vidět, jaké obrovské množství zvuků a vjemů člověk s autismem musí vnímat a v co tohle všechno může mnohdy vyústit. Prosím přijměte pozvání ke zhlédnutí videí s dívkou jménem Carly Fleischmann, která trpí poruchou autistického spektra. Z těchto videí, které s laskavým souhlasem pana Arthura Fleischmanna – Carlyina otce – používáme také na osvětových prezentacích, je patrné, co všechno člověk s autismem může prožívat. Třetí video ukazuje, co za hroznou úzkost může v osobě trpící autismem vyvolat ulice a její běžný denní provoz.

Jak žít s autismem?

Rádi bychom nejen dětem, ale i dospělým předali co nejvíc informací o autismu a jeho vlivu na lidský život. Následující řádky by vám možná řekl člověk s autismem. Děkujeme, že jejich přečtení věnujete svůj čas.

  1. Jsem člověk. Jiný, ale pořád člověk.
  2. Moje smysly jsou odlišné, silnější. To, co vám nevadí, může být pro mě hrozné.
  3. Prosím myslete na to, že některé věci nezvládnu. Například když na mě voláte z vedlejší místnosti, nejspíš vám nebudu rozumět. Prosím přijďte ke mně a mluvte přímo na mě.
  4. Nebuďte ironičtí, nepoužívejte dvojsmysly, nepřehánějte zbytečně. Všechno chápu doslova.
  5. Mějte se mnou trpělivost, když mám problém se vyjádřit.
  6. Jazyk je pro mě složitý, ale orientuji se vizuálně. Používejte gesta, kreslete. Pak vám lépe porozumím.
  7. Prosím nezaměřujte se na to, co mi nejde. Zaměřte se na to, v čem jsem stejně dobrý jako vy (třeba skákání na trampolíně, dělání bublin, skládání puzzlí apod.).
  8. Prosím, pomozte mi se spřátelit. Je pro mě moc těžké se k vám přidat. Pozvěte mě!
  9. Snažte se přijít na to, co způsobuje moje záchvaty. Já vím, jsou zvláštní a vypadají divoce, ale pro mě jsou stejně strašné jako pro vás. Může je způsobit cokoliv – hluk, světlo atd. Když zjistíte, co mi ubližuje, a odstraníte to, ohromně mi tím pomůžete.
  10. Přijměte mě takového,
    jaký/á jsem.

„Díky svojí těžší životní situaci jsem pochopila, že žádná z věcí, kterých si vážíme nejvíce, není garantována. Naučila jsem se žít přítomností a směřovat veškerou svou energii k tomu, aby Samík dosáhl samostatnosti.“

Ana Maria